05042004-článek-MUDr. Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy-MF DNES-Neptejme se, za kolik, ale co politici dělají

Mladá fronta DNES | 4.5.2004 | rubrika: Praha | strana: 4 | autor: PAVEL BÉM

Pražský primátor píše o příjmech státních úředníků a politiků

Názor

Schvalovat si výši platu sám a ještě z veřejných rozpočtů považuji za nemravné a jsem rád, že tomu tak v případě hlavního města, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, není. Platy pražských zastupitelů totiž určuje zákon a my nemáme jedinou možnost jejich výši ovlivnit, ani si nějaké peníze přidat. Podle litery zákona pobírají radní a primátor měsíční odměnu za výkon funkce, tj. plat a dvakrát ročně odměnu, která je obdobou 13. a 14. platu - loni na základě rozhodnutí vlády jednu polovinu a letos nejspíš 10 procent obou platů stejně jako všichni státní zaměstnanci. Žádné čtvrtletní prémie, o kterých byla nedávno řeč v tisku, neexistují. Snadné je to dokázat, ale těžké o tom přesvědčit veřejnost, která vždy raději uvěří tomu negativnímu.

Nejsme amorální jedinci

Navíc, kolik čtenářů z těch, kteří zaznamenali onu lživou informaci o zlotřilých radních, si přečte i článek, který vše uvádí na pravou míru? V očích kolika lidí budou od teď radní včetně primátora amorální jedinci, kteří tyjí z peněz daňových poplatníků a ještě si vyplácejí tučné odměny? Co si asi pomyslela manželka, když si přečetla, že si na radnici nahrabu ke svému platu ještě čtvrtmilion ročně, o kterém ona nic neví? Že jsem ho prohrál v kartách, rozházel s povětrnými ženštinami nebo jsem tak neschopný, že jsem si ho ani nevyplatil?

Kolik bereš? Kdo jsi?

Nepřeháním. Takový spád ona lživá informace má. Česká společnost tak zkrátka přemýšlí. Řekni mi, kolik bereš, a já ti řeknu, kdo jsi. Málo? Jsi trouba. Hodně? Jsi lump. Kdykoli v tuzemsku přijde řeč na to, kdo si kolik vydělá, je to ve zlém. Jsme čtyřiceti lety totality tak zdeformovaní, že náhle zbohatnuvší soused dokáže vzbudit závistivé reakce i v jinak téměř „svatém“ jedinci. Peníze stejně jako úspěch jsou v Česku téma, které spolehlivě vzbuzuje negativní emoce, a platí to dvojnásob, pokud jde o příjmy a postavení volených zástupců a úředníků.
A částečně asi oprávněně. V této zemi pracuje ve státním a veřejném sektoru na 800 000 zaměstnanců, kteří jsou hodnoceni podle 16třídního tarifního systému, a ne málo. S výjimkou školství a zdravotnictví, kde by mzdy měly být už na základě mých vlastních zkušeností (manželka je učitelka a já původní profesí lékař) vyšší. Ve státní správě jsou platy podle mého dokonce velice slušné. A to natolik, že má každý občan právo žádat za tyto peníze, které jdou z jeho daní, kvalitní službu.
Fakt, že platy ve státní správě dosáhly srovnatelné úrovně se soukromým sektorem, považuji za jeden z nejpozitivnějších vůbec. Stát totiž konečně může zaplatit skutečné odborníky a předejít tak miliardovým ztrátám způsobeným diletanty ve vysokých funkcích.
Obecně navíc platí, že slušně zaplacený úředník by měl být méně náchylný ke korupčnímu jednání.
V tomto světle nelze populistická gesta současné vlády a sněmovny, které si demonstrativně zmrazují platy, považovat za cokoli jiného než český folklor. Vždyť částka, kterou tak ušetří, je zcela zanedbatelná v porovnání s penězi, o které naše země přichází vinou jejich politiky směřující k modelu všemocného přebujelého státu. Uznejte sami. Co je nějakých 100 milionů uškudlených na poslancích proti 115miliardovému deficitu, který si vládní koalice schválila pro letošní rok a který budou pravděpodobně splácet ještě naše pravnoučata?
Chápu zájem médií o to, kolik úředníci a volení zástupci berou, ale řekneme-li A, je třeba zmínit i B. Jako hlava české metropole jsem za své činy odpovědný Zastupitelstvu hlavního města Prahy a všem voličům, kteří mě příště zvolit nemusí. Má rozhodnutí kontroluje zastupitelstvo, opozice, interní i externí auditoři a následně veřejnost. Udělám-li nějakou chybu, někoho poškodím, připravím město o peníze, budu špatně spravovat to, co mi bylo svěřeno, ponesu za to politickou a popřípadě i osobní odpovědnost. A právě odpovědnost by měla být tím B vyřčeným k výši platů veřejných činitelů. Z porovnání oněch dvou písmen totiž mohou vzejít velmi zajímavé závěry.
Jaký plat má třeba takový předseda Nejvyššího soudu, který zodpovídá za žalostný stav tuzemské justice a problematickou vymahatelnost práva v ČR. Jakou mzdu pobírá nejvyšší státní zástupkyně, která každou chvíli napadá veřejné činitele kvůli korupci, ale pomineme-li několik sporných kauz, dlouhodobě se jí nedaří ji prokazovat? Kolik bere policejní ředitel a dělá skutečně dost, aby orgány činné v trestním řízení neselhávaly, což se děje dnes a denně? A když už jsme u toho. Zaslouží si poslanci, kteří mají na svědomí naše děravé zákony, své nemalé platy a ještě vyšší prebendy, které z jejich funkce vyplývají?

Jde o kvalitní práci

A když jsme u těch otázek. Jakou odpovědnost nese novinář, který ať již omylem či záměrně uvede lživé informace, které z komunálních politiků udělají příživníky pakující se z veřejných rozpočtů? Je kontrolován svými nařízenými, to ano. Ale kdo kontroluje je? Odvolá je za chyby veřejnost, které mají sloužit? A ptá se někdo, jaký berou plat?
Já ne, ale ptám se, zda dělají svou práci dobře. Budu-li jako občan spokojen, jsem pro to, platy všem výše uvedeným klidně zvednout. Není totiž důležité, kolik kdo bere, ale jak kvalitní práci odvádí.

Autor je primátorem hlavního města Prahy

Fakt, že platy ve státní správě dosáhly srovnatelné úrovně se soukromým sektorem, považuji za jeden z nejpozitivnějších vůbec. Stát totiž konečně může zaplatit skutečné odborníky.