V Praze se daří nejen odhalovat případy domácího násilí, ale i pomáhat lidem, kteří se ho dopouštějí

„Snažili jsme se vytvořit komplexní pomoc při řešení problematiky domácího násilí. Program Viola je určen pro muže i ženy, kteří mají konfliktní vztahy se svými blízkými, ať už jde o partnera, děti, rodiče nebo sourozence. Jenom v letošním roce využilo jeho služby 45 osob, z toho bylo 39 mužů a 6 žen,“ uvádí radní hl. m. Prahy pro sociální oblast Daniel Hodek.

Program Viola vznikl se záměrem pracovat přímo v ohnisku problému – s násilím v osobních vztazích – a jeho primárním cílem je ochrana aktuálních i potenciálních obětí násilí prostřednictvím systematické terapeutické práce s osobami, které se ho dopouštějí. Je určen pro muže i ženy, kteří mají konfliktní vztahy se svými blízkými, ať už jde o partnera, děti, rodiče nebo sourozence. Kromě přímé pomoci je možné získávat od odborníků o těchto službách podrobnější informace, nebo se nezávisle radit o svém problému. „Od ledna do konce srpna vyřizovali pracovníci Programu Viola 380 kontaktů a intervencí,“ upřesňuje radní Hodek.

Do programu jsou klienti přijímáni trojím způsobem. „Nejméně jich přichází čistě z vlastního přání po změně nebo naopak na základě soudního nařízení. Nejčastěji přicházejí lidé, kteří se nacházejí někde mezi – jejich vnitřní motivace je ještě problematická, ale už je na ně vyvíjen určitý tlak ze strany rodiny nebo instituce, který se ukazuje jako důležitý motor změny,“ vysvětluje radní Hodek.

Se zájemcem je následně uskutečněn vstupní rozhovor, na jehož základě je mu doporučena vhodná forma spolupráce, případně jiná služba. V zájmu ochrany ohrožených osob je důležitou podmínkou účasti souhlas s informováním ohrožené osoby o zahájení, přerušení, ukončení a limitech spolupráce, abychom předcházeli zneužívání programu k budování falešných nadějí někým, kdo změnu ve skutečnosti nechce.

Klientům je nabízena individuální a skupinová forma spolupráce. Individuální poradenství a terapie dává možnost přesně cílit na klíčová osobní a životní témata. „S klienty pracujeme např. na ovládání vypjatých emočních stavů, rozvoji empatie a pochopení potřeb druhých, nebo na osvobození od minulých událostí a navyklých vzorců přemýšlení a chování,“ přibližuje ředitel Centra sociálních služeb Praha Tomáš Ján. Frekvence setkávání závisí na domluvě a kontextu, doba spolupráce je ohraničená jen její smysluplností.

V Programu Viola se zabývali odborníci i případem 24letého Petra, nedoučeného kuchaře, který ztratil práci a přivydělává si příležitostnými brigádami. Žil s přítelkyní, která pracovala jako prodavačka. Často se s ní hádal a několikrát jí napadl i fyzicky. Jeho agrese měla podobu náhlých, nevypočitatelných záchvatů hněvu, při kterých se rychle vznítil, a bez varování, výbušně a nekontrolovaně útočil. Po útoku hněv prudce zase opadl a muž svého chování litoval, omlouval se a sliboval, že už se nic takového nebude opakovat. Ve zkracujících se intervalech však útočil znovu a znovu.

V jeho případu se ukázalo, že domácí násilí sám prožíval v rodině jako dítě. Jeho otec byl alkoholik a pravidelně bil matku i jeho a dva sourozence, bez jakéhokoli řešení situace. Ve školním věku mu diagnostikovali hyperaktivitu, poruchu pozornosti, dyslexii a dysgrafii. „Učiteli a dětmi se cítil ponižovaný a, jak rostl, začal se prát a provokovat konflikty. Není hloupý, ale emoční a sociální souvislosti mu nedovolily jeho intelekt využít, ve škole měl špatný prospěch, učební obor nedokončil. Nevydržel ani v zaměstnání, do sporů se dostával i se svými kolegy na pracovišti,“ popisuje vedoucí Intervenčního centra Praha Zuzana Chomová.

Do Programu Viola vstoupil poté, co přítelkyně po jeho posledním napadení zavolala policii a on byl na 10 dní vykázán. Od policie dostal s dalšími informacemi také letáček Programu Viola. „Nejprve rozhořčeně volal na linku, že jde o nespravedlnost, ale v průběhu rozhovoru se ukázalo, že má hlavně strach, aby o přítelkyni nepřišel, a podařilo se ho motivovat k osobní návštěvě. Na prvním setkání se opět hodně rozčiloval, zlehčoval vlastní chování a obviňoval přítelkyni z přehánění i provokování. Přesto bylo patrné, že alespoň částečně chápe, že má problém a že cítí, že i jemu samotnému by pomohlo, kdyby na sobě začal pracovat. Podařilo se ho získat pro individuální spolupráci, která byla zahájena v hlavních liniích – na jedné straně šlo o navázání kontaktu a získání důvěry a na straně druhé o jasné vymezení se vůči násilí a nabídnutí účinných stopek a metod na zvládání vzteku,“ vysvětluje Chomová.

Muže podle jeho vyjádření motivuje k pokračování a prohloubení práce vnitřní úleva, kterou mu terapie přináší. Významný vliv mělo však samotné vykázání a riziko dalších sankcí při opakování útoků. Díky odborné pomoci se zatím muž vyvaroval dalšího fyzického násilí a vytrval ve spolupráci. Jak pokračoval, více se otevíral a začal chápat souvislosti svého příběhu a uvědomovat si, že dělal to, co jemu samotnému nejvíc ublížilo. „Ještě je před ním dlouhá cesta, otázka, zda ji zvládne úspěšně, je stále otevřená, ale snaží se po ní jít upřímně a využít všechny síly, které má. Podobných příběhů řeší naši odborníci více. Nejdůležitější však je, aby v sobě lidé s násilnou či vznětlivou povahou našli dostatek síly a sebereflexe se do programu zapojit a chtít změnit některé své negativní rysy,“ dodává Chomová.