Svoboda: Můj dědeček v 93 letech porážel stromy v lese

■ Vyjednávání o koalici v Praze bylo zatím v historii ČR tím nejdelším po komunálních volbách. Proč, zeptalo se Právo Bohuslava Svobody (ODS).

Jedním z důvodů je krok doktorky Hany Kordové Marvanové (v prosinci nepodpořila volbu Svobody hlasy zastupitelů za ANO, pozn. red.).

Kdyby ho neudělala, naše dohoda by byla hotova před koncem roku. Podepsali bychom ji tak, že by na tom Praha jenom vydě lala.

■ Jak velký byl tlak na dohodu v hlavním městě od vládních stran?

S předsedy vládních stran jsme hovořili, musím velmi seriózně říct, že žádná z nich na nás netlačila. Říkali, že snaha dosáhnout koalici kopírující vládní úroveň je pro ně maximálně dobrá a má jejich podporu. Myslím, že i jednání mezi předsedy vládních stran přispěla k tomu, že se všechno nakonec podařilo.

■ Říkal jste, že jako primátor nevstoupíte podruhé do stejné řeky jako v roce 2010, protože je voda letos špinavější. Jak jste to myslel?

Říkal jsem, že použiju příklad špinavější, i když to není výstižné. Je hlavně jiná, pojem špinavější vypusťte. Je to jiná voda, hlavní rozdíl je v tom, že máme jiné zázemí. Dříve byly problémy na úrovni základního školství, dnes je máme na úrovni středního stupně vzdělávání. Nemáme dostatečný prostor v budovách, v lidech. Jsou nové otázky kolem energetiky, plynu, elektřiny, proto je ta voda úplně jiná.

I doprava se změnila, je ještě větší počet aut. Jiné jsou preference lidí, jestli chodit pěšky, jezdit aute m nebo na kole. Musíme říkat, že v Praze máme občany, kteří chtějí to nebo to, nebo chtějí všechno. A my musíme dosáhnout co nejpříznivějšího řešení pro všechny, aby jeden nebránil druhému. To je také jiná voda.

Před lety se preferovala cyklistika jako něco velmi zajímavého. Jezdím na kole, ale ne po Praze, v ní mi s vážnými následky srazili otce, když jel na kole. Vím, že frekvence cyklistiky nemůže přesáhnout určité procento. Když je město rovné jako v Holandsku, dobře se tam jezdí, když je kopcovité, rozkopané a dlážděné jako Praha, problém je tu obrovský. Ale povinností je snažit se zajistit optimum pro všechny, aby se navzájem neohrožovali.

■ Minulý týden jste oslavil 79. narozeniny. Ač jste v úctyhodné mentální i fyzické kondici, jste si jist, že na primátorskou pozici pořád stačíte?

Víte, že tu otázku dáváte lékaři? Víte, že o těch věcech vím pravděpodobně ze všech tady nejvíc? Všechno jsem do svých úvah začlenil. Fakt, že můj dědeček chodil v 93 letech do lesa, porážel stromy a štípal pařezy, do toho nezahrnuji, ale je to fakt, který vím. Dovedu vyhodnotit všechny otázky na věk, jestli jsem schopen, nebo neschopen, jsem habilitovaný člověk, obhájil jsem kandidaturu věd, ani nechci říkat, kolik let učím tu medicínu, věřte, že dovedu vyhodnotit leccos.

A také vím, že vy, já, kdokoli můžeme zítra ležet na ulici. Prostě to takto je. Měl jsem laboranta, sportovce, jezdil na kole, závodil, a když šel na klinice po chodbě, najednou vykřikl: „To je bolest.“ Upadl a byl mrtvý, prasklo mu srdce. Nikdo nevěděl proč, ale taková je medicína. A to také vím.