Primátor Svoboda běhům v Praze fandí. Sám je bývalý šermíř, ale zvládl i jeden maraton

Pražský primátor Bohuslav Svoboda se už naběhal dost. Kdysi šermířský šampion dokonce i jeden maraton zvládl. Běžecké závody si však nejvíc užívá jako divák.

* Co pro vás znamená série velkých pražských běhů v režii PIM - půlmaraton, maraton a desítka?

Všechny běhy mají dvě dimenze. V jedné obrovsky propagují Prahu, zprávy probíhají evropskými médii. Druhou vidím v pohledu bývalého sportovce. Celé mládí jsem běhal, vím, jak je to významné a zdravé. To odhodlání najít sílu a uběhnout 42 kilometrů znamená i trénovanost vůle a psychiky. Každý maraton je proto důležitý pro všechny, že vidí, že tohoto mimořádného výkonu lze dosáhnout.

* Přece jen, který přínos stavíte nejvýš - společenský, ekonomický, nebo sportovní?

Jako primátor bych měl mít hlavní první společenskou a druhou ekonomickou stránku. Ale ve skutečnosti, přiznám se, cítím nejvíc ten sportovní zážitek.

* Kde mají městské běhy pozici v hierarchii pražského sportu?

Z hlediska prezentace i návštěvnosti stavím běhy skutečně nejvýš.

* K tomu přispívají tratě v centru, v srdci Starého Města. Přitom před třemi lety někteří úředníci chtěli přesunout běhy do Hvězdy. To by byla škoda, nemyslíte?

Uprostřed Monte Carla se odehrává úplně jiná formule 1 než na okruzích mimo město. Navíc běžci na dlažbě nemají takové riziko jako piloti, jen běží po špatném povrchu. A význam mají nejen v prezentaci města, ale i pro diváky. Lidé jdou náhodou kolem a stanou se automaticky účastníky děje. Vždyť městské závody řadí do Světových pohárů třeba i lyžaři.

* Jaký jste vy sám běžec?

Já jsem maraton uběhl. Jednou jedinkrát. Ne úplně uběhl, absolvoval, musím říct poctivě. Asi za trojnásobek toho, co běhají ti nejlepší. Pět a kus hodiny. V rámci jednoho soustředění, jeden čas se dbalo na vytrvalost, tak nám v tréninku naložili maraton. Holkám polovinu.

* Teď už si nevyběhnete do přírody pro radost?

Už ne. Hraju tenis, lyžuju. Naběhal jsem se už dost, splnil jsem své penzum. Starší běžci už se nedokážou přeučit na jiný styl. Klouby mám načaté z šermu, snažím se už běhu vyhýbat.

* Šermíř jste býval skvělý, mistr republiky v kordu i ve fleretu, na mistrovství světa jste se dostal do čtyřiadvacítky. Ještě tančíte po planši?

Donedávna jsem mohl říkat, že ne. Naposledy v roce 1989… To už ale není pravda. Loni v prosinci jsem byl na britské ambasádě u příležitosti propagace olympijských her v Londýně. Pozvali šermíře a na konci najednou dali dres i mně a postavili mě proti tajemníkovi ambasády.

* Vyhrál jste, nebo dokráčel k diplomatické remíze?

Vyhrál. On byl amatér. Nezapomněl jsem to, i když už nejsem rychlý.

* Nebylo by lepší stranické spory vytáhnout ze sálů na závodní dráhu nebo na trasu do ulic města?

Nápad je to zajímavý. Jak si představuju naše zastupitele, rozhodovací procesy by se nám tu hodně změnily… Každý, kdo chce dělat politiku, by měl za sebou mít sportovní zkušenost. Aby uměl vítězit i prohrávat. Nejen mít jinou fyzičku a psychiku, ale hlavně tu filozofii. Respekt k soupeři. Pochopíte, že porážka není konec. Abyste vyhrál, musíte se zlepšit. Ti, kdo nikdy nekopli do míče nebo nepopoběhli, jsou v nevýhodě i v politice.

* Jaký sport byste do Prahy chtěl přivézt - F1, olympiádu, nebo finále fotbalové Ligy mistrů?

Jsem skeptický k těmto projektům. Okruh na F1 má minimální využití, pro závodní auta máme Most. Nic by to nepřineslo. Stejně jako když jsme postavili nadkapacitní zimní stadion a dodnes nám vinou toho krachují společnosti a celý sport. Možná velký fotbalový stadion by Praha unesla. Ale nepotřebuje ho nezbytně. I ta olympiáda je otázkou do dobrých časů, ne teď. Nedáme velké investice, ale chceme přinést dobré zážitky pro lidi. A kruhem jsme zpátky u toho běhání.

Každý, kdo chce dělat politiku, by měl mít za sebou nějakou sportovní zkušenost.