Pražský radní Jan Wolf byl hostem pořadu Hovory

Zhruba 4 % ročního rozpočtu hl. m. Prahy bývají pravidelně určena kultuře. Jak se dělí mezi organizace města a tzv. nezávislou kulturu? Kdy bude dokončena rekonstrukce historické radnice města? Jaké změny čeká Václavské náměstí nebo pražské Výstaviště? Pokročilo vedení města v diskuzi o stavbě nové koncertní haly? Ptát se radního pro kulturu hl. m. Prahy Jana Wolfa bude Vlastimil Ježek.

Vlastimil Ježek, moderátor: Honzo, řídíte Prahu jako firmu (myslím vy jako rada)?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Věřím, že radu řídíme rozumně, to znamená ne jako firmu, ale jako zodpovědní zaměstnavatelé, v tomto případě radní, a to tak, aby Praha vzkvétala, a věřím, že se to daří...

Vlastimil Ježek, moderátor: Je složité řídit město v koalici?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: V zastupitelstvu je dnes devět stran nebo hnutí, v radě oficiálně tři, ale v podstatě pět, protože v Trojkoalici jsou Zelení, STAN a my jako lidovci, ale musím říci, že když vidím zkušenost z minulého volebního období (z r. 2010-2014), tak si myslím, že to není tak složité. Za chvilku je konec volebního období, vydrželo se to (což nezní možná úplně dobře) 3,5 roku a já věřím, že tato koalice zůstane až do konce volebního období. I když to možná Pražané a návštěvníci Prahy moc nevidí, tak se udělalo dost práce. Na jednu stranu je jasné, že to uskupení, tak jak bylo složeno, bylo úplně nové. Do zastupitelstva, resp. do rady přišli noví lidé a chvilku trvalo, než se zorientovali, a možná, že se to úplně neprojeví do konce tohoto volebního období.

Vlastimil Ježek, moderátor: Je to složité, hledat v takhle poměrně široké koalici (když vezmu v potaz, že je vlastně pětičlenná) shodu na nějakých věcných tématech? Nebo takhle: Předpokládám, že je jednodušší, možná, hledat shodu na úplně jasně a jedině na věcných tématech, ale ona ta politika do toho přece jen asi vstupuje, ne?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Určitě. Jsme na politické půdě a Praha je taková malá sněmovna, v Praze se volí ani ne tak osobnostně jako spíš politicky, takže zde je důležité věci předjednávat. V podstatě před každým důležitým hlasováním, rozhodnutím se sejde buď koaliční rada, oficiálně nebo neoficiálně, často se scházím s paní primátorkou, s kolegy z druhých stran, s předsedy klubů, ať už je to ČSSD nebo ANO, a domlouváme se na podobě daného předkladu/tisku, tak aby prošel/tak aby všem konvenoval, a pokud jde následně tisk do zastupitelstva, tak aby měl šanci jím projít.

Vlastimil Ježek, moderátor: Ty jsi dávno předtím, než jsi vstoupil do politického života, začal podnikat; pokud se nemýlím, tak už ve 23 letech. Co takhle člověka, který se docela úspěšně živí bez jakékoliv účasti státu, přiměje k rozhodnutí vstoupit do politiky, navíc prostřednictvím strany, která nepatří úplně k těm stranám, které vyhrávají volby?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Doufám, že KDU-ČSL má jednou šanci vyhrát. A k tomu, jak jsi zmínil, že jsem začal ve 23 letech podnikat: Pracoval jsem a zároveň jsem podnikal, pak už jsem jenom podnikal, to je pravda, a také jsem hrál basketbal. Byl jsem zvyklý každý den soutěžit – buď byly tréninky, nebo zápasy, člověk stále s něčím bojoval. Já jsem v podstatě od narození veden konzervativně, křesťanským směrem, a jedno z kázání, o nichž píše i Bible, je, že člověk by se měl starat o věci veřejné. V r. 1989, kdy byla revoluce, mně bylo 17 let, byl jsem ve 4., tedy maturitním, ročníku Střední průmyslové školy Na Třebešíně, a jako čtvrtý, tedy nejstarší, ročník jsme na té škole nějakým způsobem revoluci vedli, takže člověk do toho nějak vplynul a pak už se z toho vlaku těžko dá vystoupit... Myslím si, že bylo celkem logickým vyústěním toho mého životního příběhu to, že jsem se snažil nějakým způsobem etablovat i na politické scéně, v tomto případě na komunální, a to, že jsem se dostal až na radnici, je asi dílem osudu a možná bych měl poděkovat Pražanům za to, že mě na radnici zvolili...

Vlastimil Ježek, moderátor: Připomněl jsi listopad 1989... Opusťme teď pražskou politiku a pojďme o patro výš, než se vrátíme k Praze a kultuře. Blíží se 30. výročí listopadu 1989. Jak se poslouchá, že velmi pravděpodobně vznikne vláda, která bude podporována komunisty?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Kdyby ses mě na to zeptal před 20 nebo 29 lety, tak bych řekl, že je to science fiction. Dnes je r. 2018 a je to realitou... Člověk, který byl na Slovensku oficiálně potvrzen za agenta StB, bude zřejmě skládat podruhé novou vládu – vládu, která se bude opírat o hlasy komunistů... Pro mě jako člověka, který byl v tom r. 1989 už aktivní, to rozhodně není nic pozitivního. Bohužel volby dopadly, jak dopadly, což taky něco znamená... Asi bychom se jako demokratické strany měli nad tím pozastavit a popřemýšlet nad tím, co jsme udělali špatně. Na druhou stranu, když se člověk podívá do Evropy, ať už západní, střední nebo i východní, tak ten trend, který tady je, je docela běžný. Zrovna včera jsem přemýšlel nad tím, jak se ta politická situace vyvíjí, a říkal jsem si, jestli to není dost podobné 20. letům 20. st.

Vlastimil Ježek, moderátor: Ale to období nedopadlo úplně nejlépe...

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: No, právě... 20. léta 20. st., to ještě asi jakž takž mohlo vypadat, ale horší byla ta třicátá, no, a samozřejmě 2. světová válka už pak byla jen vyústěním toho neblahého stavu... Doufám, že takto daleko to nedojde a že demokratické strany, ať už na našem území, nebo v celé Evropě (a věřím, že v celém světě) budou mít rozum, budou pracovat jinak a to vyústění nebude takové jako před těmi 80 lety.

Vlastimil Ježek, moderátor: Co se týká velké politiky, rád bych se pozastavil ještě u dvou témat, která mi připadají nesmírně zajímavá, a která, pokud dojde k nějakému rozhodnutí, budou mít i poměrně značný vliv, i když to tak možná nevypadá... Tím prvním tématem je otázka obecného referenda a tím druhým přímé volení starostů, a jsme-li v Praze, tak primátorů. Jaký máš názor na to zdánlivě přitažlivé téma obecného referenda, kdy lidé rozhodují sami o sobě? Není trošku zakopán pes v tom, že rozhodují na základě informací, které se jim dostanou?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Já nejsem zastáncem ani přímého referenda ani přímé volby starostů, primátorů apod. Žijeme v zastupitelské demokracii, máme zde Senát a Poslaneckou sněmovnu, což jsou orgány, které si volíme a které jsme si již volili pro zastoupení, takže ty by měly rozhodovat o tom, jakým směrem se bude ubírat česká politická scéna. Stejným způsobem se bavíme i o volbách do zastupitelstev. Jestliže volíme nějakou kandidátku, na jejímž prvním místě je člověk, který od první chvíle kandiduje a jde na lídra, ať už na starostu, nebo primátora, tak ten člověk z logiky věci byl na to první místo nějakým způsobem vydelegován, a měl by tedy být tím nejvhodnějším kandidátem dané kandidátky, dané strany. A pokud tady budeme chtít mít přímou volbu primátorů, tak je to opravdu o marketingu, o tom, kdo má více peněz... Bylo by dobré, aby to byli lidé, kteří mají obecnou důvěru, jsou obecně známí a přijatelní... Když se podíváme třeba na Slovensko, tak primátor Bratislavy je z úplně jiného uskupení, než má postavenou radu, a v podstatě dennodenní boj mezi radou a primátorem o to, co se v Bratislavě stane nebo nestane, mi nepřipadá jako rozumný. Vítěz voleb jakéhokoliv volebního klání by měl mít šanci mít primátora, starostu nebo i premiéra a pak je na něm, aby postavil vládu. A když to nedokáže, tak je v pořadí další strana či hnutí, které mají svého lídra, a takto by to mohlo pokračovat...

Vlastimil Ježek, moderátor: Kdyby se vrátila doba rozhodování a ty bys byl mezi těmi, kteří by rozhodovali, zvedl bys ruku pro přímou volbu prezidenta?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Nezvedl. Myslím si, že Petr Pithart velmi pěkně řekl ve svých tezích, že přímá volba prezidenta v českém ústavním systému nemá své místo. Předpokládám, že před těmi, myslím, že, deseti lety, kdy se o tom rozhodovalo (samozřejmě první volba byla až současného prezidenta Zemana před pěti lety, ale ten zákon vznikl zhruba před osmi lety), tak to bylo pod nátlakem možná veřejnosti, možná ne úplně dobré politické situace (Nečasova vláda atd.), takže bylo podlehnuto všeobecné objednávce veřejnosti, že by lidé chtěli volit přímo, ale kdybych měl rozhodovat já, tak bych pro to rozhodně ruku nezvedl.

Vlastimil Ježek, moderátor: Pojďme se teď vrátit k tomu, co je ti, předpokládám, nejbližší, a to je téma pražské kultury. Ty jsi od r. 2014 „ministrem hl. m. Prahy“, oficiálně radním pro kulturu. Když se podíváš zpátky na těch téměř pět let, z čeho máš největší radost a co naopak považuješ za svůj největší neúspěch?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Já jsem radním nejen pro kulturu, ale také pro památkovou péči a cestovní ruch a výstavnictví, dneska i pro oblast národnostních menšin, což napovídá, kterými směry se má moje konání ubírat. A ono se to hodně spojuje – památky, kultura, cestovní ruch jedno jest, resp. jedno bez druhého se neobejde, a obzvláště ne v Praze. A pokud se mě ptáš, co se mi podařilo, tak když se podívám na divadelní a kulturní scénu, tak alespoň mně se zdá (a podle reakcí, které se ke mně dostávají, a neříkám, že se ke mně dostávají všechny ty reakce), že ta kulturní scéna v Praze je taková klidná, pracuje si svým životem; ředitel Švandova divadla Hrbek mi řekl, že za posledních 15 let nezažil tak dobrou atmosféru v kultuře, která není ničím tlačena, nějakým směrem, v podstatě se může vyvíjet podle svého, nemá kolem sebe nějaké tlaky, které by ji omezovaly, tvoří svobodně, což, i když jsme v demokratické společnosti, nemusí být nutně běžné... A co se týká těch dalších věcí, tak jsem opravdu pyšný na to, že se podařilo udělat nové foyer v Divadle Na Zábradlí, které je moderní, až překvapivě, vzhledem k objektu, ve kterém se divadlo nachází, začala rekonstrukce Šlechtovy restaurace... Ono to možná není úplně přímo kultura, ale na druhou stranu Šlechtova restaurace, která má více než čtyřletou historii, je součástí Prahy, Stromovky... Vím, že generace chtěly Šlechtovu restauraci rekonstruovat, a nevím, proč se to nedařilo, když mně se to podařilo v podstatě za 2 roky. Ano, rekonstrukce bude trvat 2 roky, ale už rok je za námi, jsou za námi ty stavební práce, aktuálně už začínají restaurátorské práce, budou tam různé přístavby... Takže některým věcem nerozumím. A když se mně zeptáš, co se mi třeba nepodařilo, tak jsem si rozhodně myslel, že touto dobou již budeme pracovat na dostavbě levého křídla Průmyslového paláce na pražském Výstavišti, které vyhořelo v roce 2008. Dnes je 10 let po to listopadovém vyhoření, a křídlo zatím nestojí... Na druhou stranu pozitivní zpráva je, že již více než rok se pracuje na projektové dokumentaci a na všech povoleních, které mají umožnit dostavbu tohoto levého křídla. Když by ses mně zeptal, proč to trvalo tak dlouho i třeba za nás, tak ono to nebylo úplně jednoduché, a navazuji na tvoji první otázku, jak se prodávají věci v radě a jak je to složité. Já osobně jsem měl jiný názor na dostavbu levého křídla než paní primátorka. Chtěl jsem repliku tak, jak levé křídlo vypadalo historicky, z toho roku 1891, a paní primátorka chtěla nějakou novodobou přístavbu. Zde tedy docházelo k těm třenicím, ale řekl bych pozitivním, protože je to o diskuzi, a diskutovat se musí. Nakonec jsme se shodli s paní primátorkou, že optimální varianta bude replika tak, jak křídlo vypadalo, ovšem v moderním provedení 21. století, to znamená, že to, co bude vevnitř, bude odpovídat nejmodernějším potřebám.

Vlastimil Ježek, moderátor: Výstaviště je vůbec podle mého soudu velké pražské téma. Když člověk ve Vídni navštíví Prátr, což je takové Výstaviště hlavního města Vídně, tak má upřímně řečeno hodně odlišný pocit od chvíle, kdy vstoupí dnes už tou zbouranou branou do areálu pražského Výstaviště. Přitom se mi zdá, že to, co je v Prátru, je odlišné za prvé tím, že jsou vedle starých atrakcí k dispozici ty nové, ale i taková maličkost, že v Prátru od každého kolotoče neřve nesmyslná populární hudba, a u každého kolotoče jiná... Tak už ten vjem, že přijdeš do poměrně klidového území... Myslím, že to je srovnatelné, protože i na Prátr navazuje cosi jako pražská Stromovka... Co je tak strašně složitého poté, co skončila ta nepěkná smlouva s Inchebou, na vyřešení...? Nebo takhle: Existuje vůbec politická shoda, k čemu má ten prostor Výstaviště sloužit?

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Je paradoxní, že zrovna na Výstavišti se může ukázat politická kontinuita různých rad a zastupitelstev, protože minulé zastupitelstvo na jaře v roce 2014 přijalo nějaký směr rozvoje Výstaviště a my ho aktuálně naplňujeme. To znamená, že jsme ho nepřekopali, neřekli jsme, že to, co bylo v roce 2014 minulou radou přijato, bylo špatně, naopak říkáme, že to bylo přijato správně. Akorát ty kroky jsou na můj vkus dost pomalé. A co se týká třeba Prátru a Vídně, tak ano. Slavná pražská Matějská má již přes 300 let. Ona byla na pražské Výstaviště implementována někdy v 60. letech minulého století. Prapůvodem tam nebyla, takže i to je možná důvod toho, jak třeba jsou tam ty atrakce pojímány. Já si myslím, že Praha by měla mít něco, jako je Prátr. Měla by mít opravdu místo oddechu, klidu, a tím nenavazuji na jméno Park oddechu a kultury Julia Fučíka, jak se Výstaviště po 40 let jmenovalo. Ale prostě někde by mělo být. Je otázka, jestli by to mělo být právě na Výstavišti, protože v té době, kdy obecně Výstaviště vznikalo, tak to byla periferie města. Dnes jsou Holešovice skoro centrum města a my bychom byli rádi, kdyby se Holešovice staly takovými kulturními plícemi Prahy. A tomu by měla Stromovka a následně pražské Výstaviště odpovídat. Zřejmě na Výstavišti dojde k jiným kulturním projektům, asi se zde nebude jednat o klasický Prátr, tedy o kombinaci starých a nových atrakcí pro děti a pro dospělé, a někdy vzpomínek na dětství... Ale Výstaviště jako takové by mělo být tou klidovou zónou, kam si Pražané měli chodit odpočinout a měla by navázat na Stromovku, která je aktuálně velmi pěkná.

Vlastimil Ježek, moderátor: Pro každé velké město existuje takový zásadní dokument, ale v Praze mám pocit, že moc zásadní není, a to je pražská kulturní politika, která by měla na poměrně dlouhou dobu určovat priority, třeba i modifikovat nebo nastavovat grantový systém, který si myslím, že v Praze patří k tomu nejlepšímu, co existuje nejen v rámci Česka, ale i v rámci Evropy. Protože jsem byl v začátcích toho jednání o pražské kulturní politice, respektive o tom dokumentu, tak tam se shoda hledá extrémně složitě.

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Já tě musím opravit. Už půl roku je tento dokument přijat.

Vlastimil Ježek, moderátor: To já vím.

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Je pravda, že ten dokument měl být hotov již někdy v polovině roku 2016, dělalo se na něm v podstatě 3 roky a zde se dostáváme zase na tu politickou půdu, protože zde bylo několik úhlů pohledu na uchopení té koncepce. Jiný úhel pohledu na kulturní koncepty jsem měl já a můj tým, který připravoval koncepci, a jiný úhel pohledu měla paní primátorka, která jako vystudovaná kunsthistorička má jakýmsi způsobem ke kultuře blízko. Takže ona do té koncepce chce implementovat své názory a své poznatky, ale nejenom své, ale práci zase svého týmu, který je směřován do kultury a věcí s ní spojených. Když se podíváš aktuálně do té koncepce, tak myslím, že je tam velmi dobře popsáno, jakým směrem by se Praha měla vyvíjet, a právě z této koncepce by mohl dobře vycházet grantový tým, který pak následně rozhoduje o tom, komu přidělí finanční prostředky a komu ne. Myslím si, že je tam dobře reflektován výhled do budoucna na nové směry kultury. Musíme si uvědomit, že před dvaceti nebo i deseti lety takové slovo, jako je nový cirkus, nový fenomén, tady neexistovalo. Dneska je to jeden z hlavních nonverbálních směrů, kterým se i Praha může prezentovat pro zahraniční návštěvníky.

Vlastimil Ježek, moderátor: Otázka peněz bývá velmi důležitou součástí městských kulturních politik. Tady myslím existuje poměrně dlouhá léta buď vzrůstající, nebo klesající, ale stálé napětí mezi příspěvkovými organizacemi a takzvanou nezávislou scénou, protože nezávislost, která je závislá na grantovém systému... Je otázka, jestli to slovo úplně sedí. Navíc je to celé komplikované v divadelní oblasti tou zpackanou transformací, která začala a nikam nedošla, oficiálně ani nebyla zrušena, ale ta divadla, která jí prošla, se mohou cítit poškozena oproti příspěvkovým organizacím, přitom těch peněz, které Praha dává do živého umění, je poměrně dost. Jak se takový radní pro kulturu, který se sloupem v poli v tomto případě, cítí? Předpokládám, že žádosti všech možných uskupení skončí vždycky u tebe.

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: (I nemožných uskupení...) Co se týká té, jak si řekl, zpackané transformace, tak cítím, že na to máme dost podobný názor. Já nejsem úplně zastáncem transformace a ve chvíli, kdy jsem se stal radním pro kulturu, jsem řekl, že rozhodně v transformaci nechci pokračovat, protože si myslím, a teď třeba výsledky Thálií a dalších cen kritiky mi dávají za pravdu, že pražská divadla získávají, co se týká pražských scén, asi nejvíce ocenění – ať už Švandovo divadlo, teď Tereza Dočkalová, herečka z Divadla Pod Palmovkou získala, cenu Thálie – proti opravdu skvostným představením z Ostravy a dalších mimopražských scén. Takže je vidět, že pokud Praha uvolní ruce ředitelům příspěvkových organizací, které mají relativně rozumné finanční prostředky – říkám rozumné, protože asi proti prostředkům, kterými disponují scény v jiných zemích, se bavíme o mnohonásobně nižších honorářích, mzdách – měli jsme zde několikrát režiséry z Polska, kteří mají honoráře za dané představení 5krát i 6krát vyšší než běžný český režisér, a to ještě říkají, že jsou na té spodní hranici svého příjmu... Takže v české a v pražské kultuře těch finančních prostředků není moc a je potřeba tímto způsobem sanovat tu kulturní scénu. Já si musím uvědomit, a i asi posluchači, že dnes už je velmi málo divadel, které mají vlastní stálé soubory. Spíš jsou to soubory, které jsou málo četné a na jednotlivá představení se herci najímají, a tím, že mají jakousi základnu herci aspoň v těch pražských divadlech, tak jsou finančně nějakým způsobem sanováni a mohou si dovolit se rozvíjet i třeba v těch nezávislých scénách a alternativních, tam, kde se vytváří zase jiný styl umění.

Vlastimil Ježek, moderátor: My jsme se, Honzo, před lety potkali mj. na Staroměstském náměstí na takové malé demonstraci za Kaplického Národní knihovnu a tam vzniklo jedno heslo, které se mi nesmírně líbí doteď. Je stručné, ale výstižné: ‚Demokracie staví‘. Bude Praha stavět nějaké nové budovy? Léta se diskutuje o nové koncertní hale, o galerii moderního umění a také o definitivním umístění Slovanské epopeje. Tato stavba je samozřejmě s otazníkem...

Jan Wolf, radní hl. m. Prahy, KDU-ČSL: Demokracie staví... Já moc dobře vím, že tebe mrzí a mě taky..., protože jsme spolu už také před těmi deseti lety na těch demonstracích za stavbu blobu – Kaplického knihovny na Letné... Už asi nikdy nevznikne. Já bych byl rád, aby vznikla. Nechci předjímat negativně, třeba vznikne, ale v nejbližší době to nevidím... Ale ty jsi narazil na nový koncertní sál, na novu koncertní budovu. Když si uvědomíme, že ty jsi zrovna držitelem Obecního domu, což je v podstatě poslední koncertní budova, který vznikala za účelem, aby se tam hrály divadelní představení, respektive hudební představení, a je to před 110 lety, tak je neuvěřitelné, že Praha, takové velkoměsto, takový skvost Evropy, za 110 let nebyl schopen nic vyprodukovat, maximálně Palác kultury, který byl ovšem sjezdový palác soudruhů z KSČ, a nebyl k tomu určen. Takže to je chyba. Aktuálně se pracuje na urbanistických plánech na vznik nové koncertní budovy, která by měla být v pražských Holešovicích na místě ulice Vltavská, jak je stanice metra.