Povodně a metro: Jde hlavně o nápravu

Hospodářské noviny - 15.5.2003
Autor: Zdeněk Milík
Zpráva komise pražského magistrátu o šetření příčin zaplavení pražského metra v době srpnových povodní 2002 se rozšířila mezi veřejnost ještě před oficiálním zveřejněním. Deníky, které z ní citují, se většinou ztotožňují s voláním primátora Pavla Béma po pojmenování viníků, avšak zpráva konkrétní jména neobsahuje. Podle některých médií to může být vedeno snahou zamést vše pod koberec.
Část veřejnosti je tím pochopitelně rozhořčena. S některými závěry zprávy sice můžeme polemizovat, ale jedinou skutečně zásadní výhradou je nevyváženost, s níž se věnuje jednotlivým pochybením vzhledem k jejich závažnosti či míře ovlivnění chyb následných.
Zpráva zmiňuje jen okrajově fakt, že Praha neměla krizový plán pro případ katastrof, což jí ukládá zákon. Odpovědnost za to zřejmě nesou bývalí primátoři Jan Kasl a Igor Němec spolu s odborem krizového řízení magistrátu. Zřejmá je nedostatečnost legislativy, což je v gesci Ministerstva vnitra.
Pochybení jsou i u dodavatelů stavby a institucí, které ji kolaudovaly. Kontrola bezpečnostních prvků selhala nejen ze strany Dopravního podniku - Metro, ale také u Hasičského záchranného sboru.
Provoz metra měl být uzavřen o mnoho hodin dříve. Zpráva nezdůrazňuje, že k tomu měl kompetenci primátor i krizový štáb, jehož členy byli také členové bezpečnostní rady a pražské povodňové komise. Neštěstím bylo, že podle platného návrhu náhradního dopravního systému při stoleté vodě bylo prioritou zachovat provoz metra a uzavřít pouze stanice, které jsou v přímém dosahu Vltavy. Návrh vzala na vědomí Rada hlavního města Prahy v roce 1998.
Ve výčtu chyb a chybujících by se dalo dlouho pokračovat. Je to ale to nejpodstatnější? Pozornost se stále více zaměřuje na hledání viníků a jejich potrestání. Nic proti tomu. V civilizované společnosti však slouží trest k nápravě a minimalizaci budoucích škod.
Primátor i některá média chtějí primárně exemplární trest a nevěnují se tomu, jak zabránit stejným chybám, které se staly během loňské povodně. Přitom změna a náprava legislativního rámce je nejen v kompetenci Ministerstva vnitra, ale nese za ni odpovědnost i primátor Bém. Ten je ve stavu ohrožení "vrchním velitelem" a na jeho rozhodování, které činí na základě platných norem, závisí bezpečnost cestujících a ostatních občanů.
Nikdo si nepřeje, aby se situace z roku 2002 opakovala. Jak ale upozorňují hydrologové, není pravděpodobnost více než stoleté vody v příštích letech zanedbatelná.
Je tedy třeba se ptát, co se podařilo odpovědným institucím napravit. Mám obavu, že zatím jen žalostně málo. A na to bychom měli zaměřit pozornost především. Primátor by měl vidět dál než jen na krátkodobý politický zisk, kterého může dosáhnout, předhodí-li obětní beránky části veřejnosti, která si žádá krev.
Autor je předsedou správní rady Sdružení pro ochranu práv cestujících pražskou městskou hromadnou dopravou