Kdo zná všechny pražské pasáže?

Večerník Praha - 22.4.2003
Autor: Martina Klapalová a Jan Houser
Když Jaroslav Foglar líčil ve svých knihách příběhy Rychlých šípů a Vontů v tajuplných Stínadlech, popisoval spolu s klukovskou romantikou i scenérii staropražských uliček, zákoutí, průjezdů a průchodů. Průchodů na Starém Městě a pasáží na Novém Městě jsou desítky, možná i stovky. Přesný počet nezná nikdo. Pasáže známé i neznámé nyní mapuje výstava v Sále architektů Staroměstské radnice. Zmapovat pražské pasáže je téměř neřešitelný úkol. Za posledních dvanáct let neustále vznikají nové, jiné se rekonstruují, další jsou zavřené. Mapovat staropražské průchody je ještě složitější. Pro ty neexistuje dokonce ani exaktní definice. Přesto tyto komunikační zkratky jsou v centru města natolik rozšířené, že tvoří paralelní síť pro chodce. Bez aut a většinou i bez cizinců. Oázu klidu.
"Soustředili jsme se na takové průchody, které spojují alespoň dvě ulice. Na Starém Městě ale existuje nepočitatelné množství průchodů, které vedly do dvorů domů ke koňským stájím a hospodářským budovám. Ty dnes nemají význam, protože jsou slepé," uvedl architekt Ladislav Honeiser z Útvaru rozvoje hlavního města. Právě Útvar rozvoje zpracoval zaktualizovaný průzkum pražských pasáží, průchodů a podchodů. Jejich mapy, nákresy a fotografie vystavuje do 1. června v nejvyšším patře Staroměstské radnice. Přestože výčet není vyčerpávající, architekti a urbanisté z Útvaru rozvoje napočítali kolem osmdesáti pasáží a průchodů. Ve skutečnosti je jich daleko více. V bludišti Starého Města mohou být a patrně skutečně jsou průchody, které dnes už nikdo kromě starousedlíků nepamatuje. A naopak některé pasáže, pevně zapsané v povědomí Pražanů, jsou dnes díky soukromým majitelům zrušeny. "To je příklad průchodu v komplexu domů U hradeb v Mostecké ulici nebo pasáž U Kočků. Nemyslíme, že je to prozíravé, v pasážích i průchodech většinou bývají obchody, které mohou přinášet zisk," dodala Eva Skalická, která s Honeiserem zpracovala scénář současné výstavy. Pasáže a průchody nikdy nebyly specifikem Prahy. Znalo je už kdejaké evropské velkoměsto 19. století, dodnes se zachovaly orientální pasáže. Praha nicméně má jednu zvláštnost. Historické jádro města dodnes podrželo středověký půdorys křivolakých uliček. Stavební parcely jsou proto hluboké a úzké, tomu odpovídala i architektura domů. Prozíraví majitelé se je tedy snažili co nejvíce otevřít. Největší rozmach nastal ve 20. a 30. letech minulého století v éře pražských měšťanských paláců (Flora, Alfa, Koruna, Lucerna a jiné). Nepsaným zákonem těchto paláců bylo mít pasáž s obchodními plochami, pokud možno s kavárnou, barem, divadýlkem . "Mělo to racionální význam, nebyla v tom žádná filantropie. Ale stavělo se na prestižních místech, a tak se na stavbě paláců s pasážemi podíleli významní tehdejší architekti - Starý, Janák, Kysela," říká Honeiser. Nové pasáže, ale v jiném pojetí, vznikaly v souvislosti se stavbou metra. A další vznikají nyní na okraji metra v souvislosti s fenoménem obchodních a zábavních center. Je jich málo, nebo dost? Na to není odpověď. Neexistuje žádný parametr, kterým by se dala četnost pasáží posuzovat. "Řekl bych, že Praha není na pasáže rozhodně chudá. A některé jsou velmi kvalitní díky koncentraci městských paláců. A jiné, jako třeba v areálu Klementina, jsou systémem průchodů, byť již nějakou dobu je část z nich zavřená," dodal Honeiser. Pro Pražany skýtají pasáže neocenitelnou výhodu. Umožňují jim alespoň na chvíli vymanit se z uliční sítě. Zapomenout na chvíli na město a přitom být jeho součástí.