Je nutné opravit Karlův most? - Mladá fronta Dnes - 2.8.2003

Podtitulek: Na rekonstrukci mostu se lidé skládali dva roky ve sbírce. Opravovat se však nebude

Praha  Příběh o tom, jak v jedenadvacátém století zachránit Karlův most, mohl být docela jednoduchý. Průzkum ukázal, že do něj prosakuje voda, a kámen se proto rozpadá. Jenže kvůli odborným sporům vědců, kteří navrhují odlišné způsoby opravy, se všechno zkomplikovalo natolik, že padlo dokonce i trestní oznámení. Ale po pořádku. Před třemi lety nastalo zděšení. Lidé se dozvěděli, že náš národní poklad je na tom bídně, a pokud se nezačne opravovat, dopadne zle. S velkou pompou proto magistrát vyhlásil celonárodní sbírku. Předpokládalo se, že lidé, stejně jako kdysi po požáru Národního divadla, nenechají chloubu země zaniknout a potřebnou sumu dají dohromady. Jenže to se nestalo. Na kontě se za dva roky sešlo jen něco málo přes osm milionů z plánovaných 100 milionů korun. A ty se ještě mají použít jinak, než jak vedení města od počátku slibovalo.

Dárci se cítí podvedeni

Namísto rozsáhlé rekonstrukce, kterou plánovalo minulé vedení pražské radnice, chtějí současní politici opravu menší. "Rozhodli jsme se nechat vypracovat nový projekt a sbírku ukončit. Peníze, které jsme vybrali, budou použity na opravu a údržbu mostu," uvedl minulý týden náměstek primátora Jan Bürgermeister. Proč? "Dali jsme za pravdu týmu expertů, kteří míní, že ohleduplnější oprava stačí," řekl Bürgermeister. A také je mnohem levnější. Místo čtvrt miliardy by byly nutné odhadem jen desítky milionů korun. Lidé však cítí rozhodnutí radnice jako zradu. "Dlouho jsem váhala, zda přispět na Karlův most, či ne, poučena tím, jak se s finančními příspěvky někdy zachází," říká Květoslava Kalinová z Prahy. "Nicméně do kasičky jsem vhodila pětistovku na razantní rekonstrukci. Ale teď bych ji fakt chtěla od města Prahy zpátky. Opět jsem dala peníze do špatné kasičky, opět si s mou pětistovkou někdo nakládá jinak, než mi původně slíbil. Ještě nevím, ale asi už nikdy nikam nic nedám."

Jaký je stav mostu?

Pravda je taková, že most stárne. Bílé mapy na zčernalém pískovci, které jsou vidět, když se člověk vykloní přes opěrnou zídku, způsobily soli. Ty, jimiž se most sypal v zimě, a to až do 70. let. Vsákla do pórů kamene a nyní vinou velké vlhkosti vystupuje na povrch. Právě ta ničí jinak velmi kvalitní pískovec, který se rozpadá. Hlavním problémem, na němž se shodnou obě znesvářené strany, je, že do mostu prosakuje voda. A to hodně, protože izolace proti vodě byla před čtvrt stoletím, při poslední velké opravě mostu, špatně provedena. "Přesněji řečeno šlendriánsky odfláknuta," tvrdí odborníci. Tady však shoda končí. Část vědců z vysokých škol v čele s rektorem ČVUT chce prosadit rozsáhlou rekonstrukci. Další skupina, složená z odborníků Českého svazu stavebních inženýrů, tvrdí, že stačí malá oprava. "Není nutné vyndat železobetonovou desku, která tam byla vložena při opravě v sedmdesátých letech. Je to zbytečně velký a nákladný zákrok. Navíc deska most zpevňuje," míní mostař Vladimír Křížek ze Svazu stavebních inženýrů. "Podstatné je udělat izolaci proti zatékání." Oproti tomu rektor ČVUT Jiří Witzany tvrdí, že deska neplní funkci, kterou měla mít. Navrhuje odkrýt povrch mostu a desku vyndat. "Je nestejně široká a někde chybí úplně. Místo zpevňování zdi roztahuje. Někde už došlo k jejich vychýlení až o 13 centimetrů," tvrdí. "Je to podobné, jako když malujete pokoj. Buď jen vymalujete a skryjete špínu a vlhkost pod novým nátěrem, nebo nejdřív dáte zeď do pořádku a teprve potom ji natřete," uvedl rektor, který aktivity vysokoškolského týmu na Karlově mostě musel už vysvětlovat i policii. "Vyrojily se pomluvy, že prosazuji razantní řešení, protože sám na opravě mostu vydělávám. Tak jsem se musel bránit trestním oznámením." Argumenty obou táborů zní logicky. Kde je pravda, vědí jen odborníci sami. Větší díl informací o stavu mostu a výpočtů o tom, co se stane, když zvolíme tu či onu variantu, je však zřejmě na straně vysokého učení technického, které už deset let most podrobně zkoumá. A také selský rozum napovídá, že když už sáhnout do takové památky, jejíž další opravu budou dělat možná až naši prapravnuci, udělejme to pořádně. Proč by mělo v konstrukci mostu zůstávat něco, co tam nepatří a bylo tam dodáno uměle, a ještě lajdácky?

 Památkáři jsou proti

Památkáři mají jasno. Velké změny nechtějí. "K témuž cíli může vést více cest," říká hlavní konzervátor a bývalý šéf Pražského památkového ústavu Josef Štulc. "A pokud se k cíli dá dospět bez velkých zásahů, je to lepší. Je to podobné jako s umělým kloubem: jeho voperování sice může znamenat pro stařenku lepší kvalitu chůze, ale taky je jasné, že každá velká operace v jejím věku může být smrtelným nebezpečím," říká památkář. Na námitky, že betonová deska je už stejně velkým umělým zásahem do mostu, odpovídá, že nechce udělat tutéž chybu podruhé. "Před 20 lety technici památkáře přesvědčovali, že to nejlepší, co můžeme udělat pro Karlův most, je vložit do něj železo a beton. Teď nás pro změnu přesvědčují, že pro dobro mostu je nutné desku vyndat. Jedno pravidlo památkářů říká: čím méně zásahů, tím lépe. A toho se držím." Tvrdí, stejně jako mostaři, že největší hrozbou pro most je voda. Ta seshora, dešťová, ale i ta z Vltavy. "Při opravě je nutné začít od 'nohou' a postupovat k 'hlavě'. Nejdřív musíme zajistit některé příliš mělce založené pilíře, které by mohla voda při povodni podemlít, a pak je třeba udělat hydroizolaci, která chybí," míní.

Legendy nejsou výmyslem

Ať už spor o způsob rekonstrukce dopadne jakkoliv, odborníci most zkoumat nepřestanou. Ještě zdaleka o něm nevědí všechno. Například pověst o tom, jak zedníci roztloukali do malty vejce, zřejmě nelže. Starší rozbory ukázaly, že malta skutečně obsahuje bílkoviny. "Dělali jsme teď nové odběry a chemický rozbor by měl mimo jiné zodpovědět i tuto otázku. Faktem je, že se skutečně často pro zlepšení směsi používaly podobné věci jako býčí krev, moč či vejce. Zajišťovaly větší pružnost malty, lepší zpracování a směs také lépe držela," řekl Jiří Witzany. Podle památkářů most bez jakéhokoli zásahu vydrží ještě 600 let.

LENKA PETRÁŠOVÁ, JOSEF HYMPL