Jak rozumím bruselskému „ne“ Petra Nečase

Demokraté a technokraté

Slovenská premiérka Radičová kritizovala Petra Nečase za to, že nepodepsal fiskální pakt. Prý přitom „šlo o čistě politické důvody“. Tak to již v politice bývá, řekl bych. A nevím proč to Iveta Radičová považuje za chybu.

Také někteří domácí kritici Nečasovi vyčítají, že prý přihlížel k odmítavému postoji členů jeho strany k evropské integraci. To sice nebyl jediný premiérův motiv, ale i tak se mi zdá v pořádku, když předseda strany respektuje mínění jejích členů. A půjdu ještě o krok dál. Demokracii chápu jako hledání řešení pro společnost a s její pomocí. Politické strany jsou v tomto procesu důležitým spojovacím článkem mezi občany a vládou. A i když má ODS daleko k dokonalosti tak vnímá to, co se děje v české společnosti daleko přesněji než bruselští experti.

Pravda je, že v Evropě je vláda technokratů „v módě“. Kdekdo si pochvaluje, že v Řecku a v Itálii nevládnou volení politici. Od expertů si mnozí slibují spásu, ale úspěšnost úřednických vlád je z několika důvodů jen optický klam.

Jednak proto, že technokraté mají podstatně lehčí úlohu. Nemusí hledat řešení, nýbrž pouze provádět omezený repertoár přesně definovaných opatření. U moci nejsou nikdy dost dlouho na to, aby se ukázalo, že také vaří jen z vody. A především: Nenesou za svá rozhodnutí žádnou politickou zodpovědnost.

České naschvály?

Věcně prý pro české „ne“ nebyl důvod, dodala Iveta Radičová. Ale i v tom se slovenská premiérka mýlí. Petr Nečas uvedl pro své odmítnutí velmi závažné věcné důvody. Vadí mu, že se má fiskální pakt stát součástí národních legislativ.  A prozíravě upozorňuje i na to, že se jedná o výrazné posílení procesu harmonizace, který by se vzápětí s velkou pravděpodobností týkal i daní. To by však bylo výhodné jen pro ty státy, které mají vyšší daň. Česká republika by naopak ztratila jednu z mála výhod, které má. Každá spolupráce by dle mého názoru měla být postavena na konkurenci a nikoliv na unylosti a každý z členů spolku by tedy měl mít právo o otázkách národního hospodářství rozhodovat sám. Né vše co je dobré pro Francii je dobré pro Českou republiku a naopak.

Technokraté se se mohou mýlit a přesto nic neriskují. Demokraté riskují své znovuzvolení a proto musí nejenom pečlivě sledovat,  jak reaguje jejich strana a voliči. Musí být schopni své rozhodnutí zdůvodnit a získat pro ně podporu.

Petr Nečas měl pro své bruselské „ne“ jak politické tak věcné důvody a zachoval se jako prozíravý národní vůdce.