Bioindikační monitoring životního prostředí – pravidelné sledování živé složky na vybraných lokalitách

(Informace z ročenky Praha životní prostředí 2006)

Monitoring stavu a vývoje složek životního prostředí sleduje řadu antropogenních škodlivin a poskytuje chemickými a fyzikálními měřeními informace o jejich kvalitě a kvantitě v prostředí. Pro hodnocení jejich vlivu na obyvatele území a zdravotní rizika je možné naměřené hodnoty jednotlivých složek srovnávat s hygienickými normami, což jsou v podstatě smluvní hodnoty, v různých státech leckdy odlišné. Protože však běžně nepůsobí jediná složka, nýbrž celý soubor, je objektivní interpretace naměřených veličin z hygienického hlediska podstatně problematičtější zejména vlivem synergismu – některé složky mají tendenci nepřiměřeně zesilovat účinky jiných, současně přítomných složek, výjimečně může dojít i k negativnímu synergismu vzájemné neutralizace (kyselé deště v kombinaci s alkalickým prašným spadem z cementárny...).

Bioindikační monitoring nabízí opačný přístup – nezabývá se příčinami, nýbrž následky působení souboru škodlivin na organismy, které tím mohou přispět k hodnocení vlivu místních podmínek i pro lidskou populaci a z nichž některé, citlivější než organismus lidský, s předstihem indikovat hygienické riziko pro obyvatele daného prostředí.

Metodika: na pěti modelových přírodních územích Prahy se provádí s pětiletým odstupem opakovaná inventarizace vybraných skupin rostlin a živočichů, což umožňuje popis aktuálního stavu i časového trendu porovnáním s předešlými etapami.

Zpracovávaná území:

Divoká Šárka (1984, 1988, 1993, 1998, 2003),
Prokopské údolí (1984, 1989, 1994, 1999, 2004),
Pitkovické údolí a Uhříněveská obora (1985, 1990, 1995, 2000, 2005),
Soutok Vltavy a Berounky (1986, 1991, 1996, 2001),
Trojská kotlina (1987, 1992, 1997, 2002).

V roce 2005 bylo zpracováno Pitkovické údolí a Uhříněveská obora. Při porovnávání těchto dvou blízkých území se jako hodnotnější a bohatší jeví přírodní společenstva Pitkovického údolí s maloplošným chráněným územím „Pitkovická stráň“; imisní zátěž z místních zdrojů i převládajícími větry od Prahy je zde nižší, než v Uhříněveské oboře. Platí to zejména pro lišejníky, patřící mezi citlivé bioindikátory atmosférického přenosu znečištění; jejich přibývání v Pitkovickém údolí indikuje mírné zlepšování imisní situace, z druhového zastoupení lze usuzovat na ubývání oxidů síry a mírný přírůstek oxidů dusíku z mobilních zdrojů. Uhříněveská obora je tradičně chudší a druhové složení indikuje vyšší imisní zátěž, oproti minulosti je však i zde zaznamenána mírná revitalizace.

Mechorosty byly v Pitkovickém údolí během mezidobí od poslední inventarizace zčásti negativně ovlivněny záplavami roku 2002, jeden břehový porost vymizel zcela, ostatní fragmentovány na menší ostrůvky i v důsledku rozvoje kopřivových porostů, podporovaných nitrifikací z rostoucích dopravních exhalací. Naopak v Uhříněveské oboře byl konstatován kvalitativní i kvantitativní vzestup otevřením prostoru po ustupující ruderální flóře.

Mezi 30 druhy měkkýšů, zjištěných v Pitkovickém údolí, se znovu objevil jeden dřívější, od roku 1990 nezvěstný. Situace této složky v oboře je hodnocena převážně jako setrvalý stav, v dílčím úseku obory nicméně zjištěn jeden nový druh. Je tedy na obou územích indikována tendence k mírnému zlepšování kvality prostředí.

Poněkud odlišný výsledek poskytuje v Pitkovickém údolí inventarizace motýlů, již v minulosti zjišťující z hlediska kvantity ubývání, které se sice v posledním mezidobí zpomalilo, ale i nadále trvá. Přibyl však jeden dříve nezjištěný druh.

Uhříněveská obora je bez zřetelných změn výrazně chudší, než Pitkovické údolí.

Rovněž z hlediska fytofágních brouků je Pitkovické údolí hodnotnější než obora. V časovém sledu se obě území jeví jako stabilizovaná, převažují zde však druhy adaptabilní a expanzivní, málo citlivé na kvalitu prostředí.

Zjištěných 144 druhů střevlíků (s jedním přírůstkem oproti roku 2000) řadí Pitkovické údolí mezi nadprůměrně kvalitní pražské lokality. Obora je trvale chudší, s větší převahou adaptabilních a expanzivních druhů, indikující horší podmínky prostředí, ale časově neproměnné.

Plazi a obojživelníci indikují na rozdíl od většiny ostatních skupin negativní trendy, které se však nevztahují k antropogennímu znečištění prostředí; působí zde rostoucí návštěvnost, invazivní zástavba v okolí, cykloturistika a volně pobíhající psi.

Podobné zdroje negativního ovlivnění jsou konstatovány i u ptáků; vzhledem k tomu, že tato složka fauny zde byla zpracovávána poprvé, není zatím možné stanovit vývojové trendy.

Syntéza výstupů jednotlivých inventarizací umožňuje konstatovat indikaci mírného ústupu znečištění atmosférickými škodlivinami s výjimkou rozvoje nitrofilů, nasvědčujícího přírůstku oxidů dusíku z rostoucího dopravního provozu.