Karlínská komedie aneb O nové české operetě
Lidové noviny - 13.2.2003
Autor: Jana Mechalická
Divadelní glosář Jany Machalické
Rada zastupitelstva pražského magistrátu minulý týden odvolala ředitele Hudebního divadla Karlín Ladislava Županiče a jmenovala nového - Egona Kulhánka, mj. producenta muzikálu Dracula. S operetou to tudíž nevypadalo růžově. Záhy se ale ukázalo, že její milovníci mohou být klidní. Jako důkaz budiž první kousek (tentokrát s prvky frašky), nastudovaný novým vedením v koprodukci s pražským magistrátem. Po ouvertuře se představily jednotlivé typy, hlavní komickou roli s úspěchem a nedostižnou mírou autenticity sehrál radní Igor Němec. Poté, co prohlásil, že jeho poradkyní pro výběr nového ředitele byla subreta, která se nepohodla s předchozím vedením, ovace nebraly konce. Povzbuzen úspěchem přidal radní navrch ještě jedno veselé číslo: oznámil, že vystudoval přírodovědeckou fakultu a je smířen s tím, že devadesáti procentům občanů nevysvětlí, co je kužel v Banachově prostoru. A stejně tak je smířen, že jednomu procentu novinářů (zřejmě tupých) nevysvětlí, co se děje v Karlíně. Ani netušil, že se právě strefil do černého. Věčná škoda, že se někde v závětří výzkumného ústavu nezabývá svými kužely. Dokud mu totiž rodná strana nepřidělila pašalík na magistrátě, nejspíš jako člověk vzdělaný tu a tam něco o divadle zaslechl, dnes je však suverénním teatrologem nonšalantně vyhotovujícím průkazy umělecké kvality. A chodícím důkazem lidového rčení, že pánbůh s úřadem naděluje i rozum. Představení však teprve mělo kulminovat, v zákulisí totiž na svou příležitost čekal ještě Antonín Hardt, předlistopadový ředitel HDK, který do divadla přišel jako nomenklaturní kádr a skalní komunista. Po roce 1989 se s funkcí pochopitelně musel rozloučit. Ovšem kdeže loňské sněhy jsou. Dnes se představil jako nejpovolanější rádce nového vedení, který má recept na všechno. Například přišel s pozoruhodnou myšlenkou, že HDK bude jezdit po zájezdech. Že se s výjimkou Janáčkova divadla v Brně prakticky do žádné budovy nevejde, nevadí. Všechno se zmenší a k čemu to bude, už není tak důležité. Hardt ovšem předvedl, jak stále ještě dobře ovládá normalizační slovník ze stranických schůzí, vyzýval ke konsolidaci a varoval před hysterickými reakcemi. A velebily se také časy předlistopadové. V konfrontaci s těmito výstupy hvězda nového ředitele hasla, i když její svit přiživil výrokem, kde by se asi tak mělo studovat na divadelního ředitele. Haha. Inu, existuje takový obor, který se jmenuje divadelní produkce a absolvovat ho lze například na pražské DAMU. Po děkovačce někteří aktéři chodili za diváky a vysvětlovali jim skryté významy děje. Raut po premiéře však měl chladnou atmosféru a publikum se kvapně vzdálilo.
HODNOCENÍ LN: *
Igor Němec: Jak na to
Scénář: Antonín Hardt
Režie: Egon Kulhánek
Hudební divadlo Karlín,
světová premiéra 31. 1. 2003
Autor: Jana Mechalická
Divadelní glosář Jany Machalické
Rada zastupitelstva pražského magistrátu minulý týden odvolala ředitele Hudebního divadla Karlín Ladislava Županiče a jmenovala nového - Egona Kulhánka, mj. producenta muzikálu Dracula. S operetou to tudíž nevypadalo růžově. Záhy se ale ukázalo, že její milovníci mohou být klidní. Jako důkaz budiž první kousek (tentokrát s prvky frašky), nastudovaný novým vedením v koprodukci s pražským magistrátem. Po ouvertuře se představily jednotlivé typy, hlavní komickou roli s úspěchem a nedostižnou mírou autenticity sehrál radní Igor Němec. Poté, co prohlásil, že jeho poradkyní pro výběr nového ředitele byla subreta, která se nepohodla s předchozím vedením, ovace nebraly konce. Povzbuzen úspěchem přidal radní navrch ještě jedno veselé číslo: oznámil, že vystudoval přírodovědeckou fakultu a je smířen s tím, že devadesáti procentům občanů nevysvětlí, co je kužel v Banachově prostoru. A stejně tak je smířen, že jednomu procentu novinářů (zřejmě tupých) nevysvětlí, co se děje v Karlíně. Ani netušil, že se právě strefil do černého. Věčná škoda, že se někde v závětří výzkumného ústavu nezabývá svými kužely. Dokud mu totiž rodná strana nepřidělila pašalík na magistrátě, nejspíš jako člověk vzdělaný tu a tam něco o divadle zaslechl, dnes je však suverénním teatrologem nonšalantně vyhotovujícím průkazy umělecké kvality. A chodícím důkazem lidového rčení, že pánbůh s úřadem naděluje i rozum. Představení však teprve mělo kulminovat, v zákulisí totiž na svou příležitost čekal ještě Antonín Hardt, předlistopadový ředitel HDK, který do divadla přišel jako nomenklaturní kádr a skalní komunista. Po roce 1989 se s funkcí pochopitelně musel rozloučit. Ovšem kdeže loňské sněhy jsou. Dnes se představil jako nejpovolanější rádce nového vedení, který má recept na všechno. Například přišel s pozoruhodnou myšlenkou, že HDK bude jezdit po zájezdech. Že se s výjimkou Janáčkova divadla v Brně prakticky do žádné budovy nevejde, nevadí. Všechno se zmenší a k čemu to bude, už není tak důležité. Hardt ovšem předvedl, jak stále ještě dobře ovládá normalizační slovník ze stranických schůzí, vyzýval ke konsolidaci a varoval před hysterickými reakcemi. A velebily se také časy předlistopadové. V konfrontaci s těmito výstupy hvězda nového ředitele hasla, i když její svit přiživil výrokem, kde by se asi tak mělo studovat na divadelního ředitele. Haha. Inu, existuje takový obor, který se jmenuje divadelní produkce a absolvovat ho lze například na pražské DAMU. Po děkovačce někteří aktéři chodili za diváky a vysvětlovali jim skryté významy děje. Raut po premiéře však měl chladnou atmosféru a publikum se kvapně vzdálilo.
HODNOCENÍ LN: *
Igor Němec: Jak na to
Scénář: Antonín Hardt
Režie: Egon Kulhánek
Hudební divadlo Karlín,
světová premiéra 31. 1. 2003
13. února 2003
13. února 2003